Bylo úterý po půl šesté večer, když se na operačním středisku městské policie rozezněl telefon. Jistý pan L., znalý blahodárných účinků bezu černého, se v této podvečerní hodině rozhodl nasbírat několik plně rozkvetlých květů v počernické zahrádkářské kolonii. V této době je prý jejich účinek nejvýraznější, říkala u ohně před několika týdny čarodějnice. Pak už ji nikdy nikdo neviděl. Při česání tohoto keře, zírajíc mírně vlevo nahoru pod úhlem pětačtyřiceti stupňů a postupným postupováním však z ničeho nic zahučel do prohlubně, která nebyla ve vysoké trávě vidět, načež se posbírané květy rozlétly na všechny strany. Jakmile zjistil, že se z ničeho nic „propadl“ do země, začal odpočítávat poslední minuty svého pozemského života. Naštěstí se včas zorientoval a odhadem spočítal, že do pekla to je ještě daleko (díra měla bez půl metru rovné tři), vylezl, sice netušíme jak, a zavolal na operační středisko, aby nás o celé situaci informoval. Strážníci se po příjezdu na místo dali s nezraněným oznamovatelem do řeči, okolí prohlubně zabezpečili páskou a záležitost předali k dořešení příslušnému odboru magistrátu města. Jestli pan L. nakonec odešel domů s bezem, nebo bez, nevíme.
