Byla sobota pár minut po páté hodině odpoledne, když se na operačním středisku rozezněl telefon s naléhavou prosbou o pomoc. Operátor byl jedno velké ucho a po zjištění všech potřebných informací nasměroval hlídku do Staré Role. Tam u jednoho z bytových domů čekala maminka, která měla syna odkázaného na invalidní vozík a jako na potvoru se porouchal výtah usnadňující manipulaci. Firma na servis byla oznamovatelkou kontaktována, avšak k opravě mělo dojít až následující den. Strážníci na nic nečekali a v rámci procvičení fyzické zdatnosti vytlačili syna na vozíku do prvního patra. A kdyby bylo třeba, tak by ho klidně i vynesli až do patra třináctého, sice s mírně oroseným čelem, ale vynesli. Protože když můžeme, pomůžeme.
